středa 22. listopadu 2017

10 věcí, které jsem se naučila ve vztahu s Australanem

Já a můj přítel Tom jsme spolu už přes osm měsíců.  On je Australan, já jsem Češka. Poznali jsme se spolu v práci ve Skotku, kde oba žijeme. A i přes to, že jsme si v hodně věcech dost podobní, jsou věci, které nás kulturně odlišují. A jaký to vlastně je chodit s někým z cizí země? Přesněji řečeně s někým z Austrálie? Tak tady je přesně 10 věcí, které jsem se ve vztahu s Australanem naučila:

1)      Hlavně na pohodu
Aneb všechno je chill. Nikam se nepospíchá, všechno se stihne, nic se nemusí a když se to náhodou nestihne, tak je to taky v pohodě. Už jsem si tak nějak zvykla, že když se něco naplánuje na desátou ráno, tak normálka vyrážíme až tak kolem jedný odpoledne. Naštěstí já osobně jsem taky dost flegmatický člověk, který si rád chillne, takže mi tohle nevadí a dalo by se říct, že i celkem vyhovuje. Život je pak jednodušší, když se nemusí stresovat blbostma!

2)   Když do auta, tak jedině bosky!
Když jsem Toma viděla řídit poprvé , koukala jsem na to jak blázen, pak mi ale vysvětlil, že na boso řídí v Austrálii každý. Ono když tam mají pořád takový horko a chodí jen v žabkách, tak to ani jinak nejde. Zkoušeli jste někdy řídit v žabkách? To nejde prostě. A to, že to dělají v 
Austrálii, kde mají kolem 40 stupňů ještě pochopím, ale že to můj přítel dělá i ve Skotku, kde je těch stupňů 10, mi hlava moc nebere.

3)      Fakt jedí klokany!
Jak jsem pochopila, tak v Austrálii nemají moc žádný jejich národní jídlo. Kromě toho, že fakt jedí klokany, tak když se na to Toma zeptám, tak mi odpoví buď ,,pie‘‘ nebo BBQ.  A takový pie můžete udělat z čehokoliv a můžete do něj nacpat, co chcete, hlavně ať to obsahuje maso a ať je to nezdravý. On mi chce Tom někdy udělat radost a řekne si mamince o nějaký recept, který mi pak láskyplně uvaří. Většinou to jsou ale dost nezdravý jídla s hovězím či vepřovým masem, kterých si dáte trošku a jste plný ještě dva dny. Ale i tak se to cení, to jo.

4)      Mají dobrý hudební sluch
Představte si australskou pláž, na ní australského muže, který vylézá z australských vln po hodině surfování  a který usedá k ohínku s kytarou v ruce. Začne hrát na kytaru a zpívat a po chvíli se k němu přidají další lidi a kamarádi z okolí a všichni začnou na něco hrát a zpívat. Takovej normální večer na australské pláži. Můj přítel sice nesurfuje, ani nehraje na kytaru, zato hraje na piano a zpívá. A zpívá fakt rád a pořád a docela se to dá i poslouchat!

5)      Ne všichni Australani mají rádi slunce
Nebo nevim, možná chodim s nějakým nepovedeným, ale ten můj sluníčko a vedro přímo nesnáší.  Člověk by řekl, že na to jsou zvyklí už od malička, když v tom vyrůstají. Tom ale víc jak 25 stupňů nezvládá. Spálí se během pěti minut na sluníčku, doma spal běžně pod klimatizací a pěti větrákama a na pláži byste ho jinde než pod slunečníkem nenašli.  Tak ještě, že teď žije ve Skotsku.

6)      Nebezpečná zvířata v Čechách vlastně nejsou nebezpečná
Když se mě Tom ptal, jaká nebezpečná zvířata, která by dokázala ublížit člověku, máme vlastně v Čechách, musela jsem hodně popřemýšlet.  Po chvíli ze mě vypadlo, že vlastně ani nevím, že asi jenom tak nějakou zmiji, divoký prasata, sršně a možná ještě vlky někde na Šumavě? Nic, co by člověka ohrožovalo ve městě a při každodenním životě. Na to se musel Tom jenom pousmát, protože on by těch nebezpečnejch zvířat, který mají v Austrálii mohl vyjmenovat snad desítky. A že fakt na rozdíl od těch našich nebezpeční jsou. Každý přece ví, že v Austrálie Vás může sníst kde co.

7)      Není pavouk jako pavouk
Další bod se k tomu minulýmu dost vztahuje. Není pavouk jako pavouk, to je jasný. Naštěstí v Čechách ani ve Skotsku žádný tak hrozný pavouky nemáme.  Stejně jsou ale takový malý a zákeřný a nikdy nevíte, kde na Vás vyskočí, nebo kde na ně narazíte. Já se jich teda tak hrozně nebojím, ale že bych je potřebovala mít ve svý přítomnosti, to zase ne.  Jednou za čas se stane, že vidím pavouka třeba v koupelně, tak hned řvu na Toma, že je v koupelně obří pavouk a že se tam nemůžu jít tím pádem vyčůrat. Tak ho tam jde Tom zklikvidovat (vyhodit z okna) a řve na mě že je to jenom malikej neškodnej pavouček a že bych měla vidět ty v Austrálii. Né, děkuju..

8)      Australana od pohledu prostě poznáte
Jak si představíte typickýho australa? Modrý oči, světlý delší vlasy, opálená pokožka, náramky na ruce, barevné oblečení,  žabky na nohou, surf  v ruce,  úsměv od ucha k uchu…Já asi nějak takhle.  Pokaždý když někam s Tomem jdeme, všichni hned vědí, že je z Austrálie ještě předtím, než otevře pusu.

1)      Mají sexy přízvuk
Sice jim nebudete ze začátku nic rozumět, ale pak si na to zvyknete a všechno, co řeknou Vám bude připadat hrozně sexy. Mluvím z vlastní zkušenosti.

2)   Nedá se je nemilovat
Nedá fakt nedá. Teda samozřejmě nemluvim na všechny Australany. Moc jich ani neznám. A určitě nejsou všichni k milování. Ale já toho mýho Australana prostě nemůžu nemilovat. Někoho tak hodnýho, milýho, vtipnýho, laskavýho a prostě skvělýho jsem dlouho nepotkala. A když řikam dlouho, tak myslím celým 26 let, co jsem na živu.






středa 2. listopadu 2016

Busy Week With Adél

Tak mě Adélka konečně přijela minulý týden navštívit ze Švýcarska. Setkání to bylo velký, protože to bylo přesně měsíc a půl, co jsme se spolu neviděly a taky to bylo úplně poprvé, co jsme se neviděly takhle dlouho dobu. Tak jsme to samozřejmě odpočítávaly už několik dní dopředu a měli hrozně moc plánů, co chceme dělat, vidět a kam chceme jít:) Jako hlavní na programu byla Adélky promoce, na kterou přijely i Adélky rodiče. Protože je Adél nejšikovnější a nejchytřejší na světě podařilo se jí dokončit magisterský studium tady v Edin, tak jsme z toho měli všichni hroznou radost a celý den jsme jí oslavovaly. Adél mohla mít na sobě ten super studentský plášť a my měli velký zážitek. 




Za těch pár dní jsme stihly rodinnou večeři a drinky po promoci na oslavu, kam s náma šel i Adél italský kamarád a bývalý kolega Lorenzo, kterej se tam tak trochu sám pozval, protože Áďu miluje. A protože jí taky už nemůže vidět, tak často jako dřív, tak jsme ho vzali s sebou, i když jsme si s ním moc nemohli pokecat.
Taky jsme zašli do našeho oblíbený Nandoska na oběd. Do naší oblíbený kavárny na snídani s mýma řeckýma spolubydlící Natassou a Marií. Na koktaily s mojí kamarádkou Amy. Zkoukly jsme pár dílů našich oblíbených chirurgům a Babbyho Daddyho. Viděly jsme horror Don’t Breathe , kterej nás docela poznamenal.(Jestli máte rádi horory, tak tenhle za to stojí!)
I Halloween jsme spolu stihly oslavit. Nikdy předtím jsem na Halloween nebyla, ale od tý doby, co žiju v UK, tak se na něj vždycky těším. Tady to všichni hrozně řeší, kostýmy se vymýšlí, už měsíc dopředu a všude jsou dýně, lebky, pavučiny a všechny možný dekorace. Já siceten večer musela pracovat až 12 večer, ale Adél za mnou pak přišla a šly jsme na drink alespoň později s lidma ode mě z práce, tak to bylo fajnJ 











 Ale celý to bohužel tak nějak hrozně rychle uběhlo, protože já jsem mezitím musela i pracovat. A teď se zase uvidíme až na Vánoce prostě! Hrozně divný, že jsme takhle daleko od sebe a nemůžeme se vidět každý den, jako kdysi. Vůbec se mi tohle dospívání nelíbí!

středa 26. října 2016

Starting Over

Tak se takhle nudím jednoho večera a najednou si vzpomenu na svůj blogísek, kterej jsem neotevřela přes dva roky a na kterej jsem už pomalu zapomněla... A jenom půl hodina pročítání mě tak nějak hrozně rozesmutnila, až mě to donutilo to napsat. Úplně mě mrzí, že jsem s tím tenkrát přestala. S něčím, co mě tak hrozně bavilo a příjemně vyplňovalo volný čas.(#memories). Taky jsem si uvědomila, jak moc se můj život změnil od tý doby, co jsem s blogískem začala. Kolik věcí jsem získala, kolik ztratila, kolik zkušeností nabrala a jak moc jsem dospěla..
A protože se ve svém životě nacházím ve fázi, kdy nejsem za tak úplně nejšťastnější a kdy tak trochu nevím, co životem a na kterou cestu se vydat. Říkala jsem si, že psaní by mi mohlo pomoci přijít na lepší myšlenky a trošku mě zaneprázdnit a zlepšit náladu J

Nechci úplně přesně navázat na to, kde jsem skončila, spíš tak trochu začít znovu. Jak jsem už říkala, tak spoustu věcí se v mém životě změnila od té doby, co jsem tu byla naposledy a abych nezacházela hnedka do velkých detailů takhle na začátku. Tak ve zkratce jen řeknu, že bydlím pořád v Edinburgu. Do školy už nechodím. Jsem člověk pracující. Adélka mi odjela zkusit štěstí ve Švýcarsku. Já se snažím najít lepší práci, akorát jsem zmatená a nevím, co přesně chci dělat. Snažím se jíst zdravě, když to jde a cvičit, když mám volno. Pořád mě baví nakupovat, ale nemám na to moc penízky. Smutním po Adélce a po mamince. A chci si pořídit štěňátko, ale všichni mi to zakazují.  A zdravím všechny, co si mě pamatují Ahoooj!

pondělí 6. října 2014

Things That Made My Monday!

Ahujky:) Doufám, že jste měli všichni hezké pondělí!
Tohle nejroztomilejší štěňátko<3
Tahle cute odpověď:)
Takhle strávený týden:-D
Chudá zpěvačka Pheobe:)
Ryan, který se nás snaží naštvat!
Tahle vyděšená kočička:D
Tenhle v pohodě úsměv:-D

Tohle vtipné tričko:)
Tenhle příchod:-D
Tahle příprava a ten skok:-D
Tenhle taneček:-D
Tenhle text:)
To, jak jí ten pejsek strčí a jak je z toho pak šťastnej:-D
Tahle studie:-D
Tenhle dopis a ten podpis:-D
Tohle hrozný naštvání:-D
Tenhle pomocníček:-D
Tenhle obrázek a ta taštička:)

čtvrtek 2. října 2014

Welcome To Our Crib!

Miluju náš nový byt, fakt že jo. Za to tří týdenní shánění stojí za to!Úplně si pamatuju, jak jsme sem šly na prohlídku a hrozně se nám líbil a vyhovoval nám a říkaly jsme si, že ho prostě musíme mít, protože nic jinýho, takhle blízko centra a za tuhle cenu nikdy neseženeme. Tak jsme hned začaly přemlouvat Jean- Pierra, který nám ho nabízel, že  ho musí dát nám, že že jsme hrozně smutný štěňátka, bydlíme v hostelu a nutně ho potřebujeme prostě. A on nám pořád říkal, že o ten byt má zájem dalších 30 lidí, ale že to zkusí s majitelem domluvit pro nás. Za dvě minuty, co jsme s prohlídky odešly, nám napsal, že je nášNení teda sice úplně nejhezčí nebo největší a moc toho tu nemáme, ale nám úplně nejvíc stačí. Bydlíme tu s Ronaldem s Honkongu a Natassou s Řecka . Ronald nás učí čínsky, Nat nám vaří řecký večeře. Bydlíme ve fakt hrozně hezký čtvrti, máme to 15 minut do centra a z naší půdy se kocháme krásným výhledem na Edinburgh. Máme s Adélkou společnej pokojík, což ze začátku nebylo vůbec v plánu, ale teď jsme s tím úplně v pohodě. Je to teda trošku nepraktický, když chce jedna jít spat dřív nebo vstávat dřív, protože se navzájem hrozně budíme, ale jinak nám tu nic nevadí. Říkaly jsme si, jestli si náhodou nebudeme lést na nervy, když spolu budeme takhle bydlet, ale pak jsme usoudily, že jestli se někdo na světě nepozabíjí, tak jsme to my dvě s Adél a bude to v pohodě:) A zatím je:) 



Jsme si ustlaly na fotku lol
Dekorace!:D
Výhled:)

Ádi nová BFF,  kterou zdraví každý ráno na cestě do práce:D

úterý 30. září 2014

Things That Made My Monday!

MONDAY IS BACK!
Tohle roztomilé tetování:)
Tahle realita:-D
Tohle:-D
Tohle zjištění, který mě taky ničí:-D
Tohle přátelství:-D
Tenhle obrázek:-D
Tohle Zaca mrknutí prostě!!
Tahle dětská snaha:-DD
Tenhle nešťastníček:-D
Tenhle popisek týdne:-D
Tenhle skok:-D
Tahle odpověď:-DD
Tenhle text:)
Tahle dietka:-D
Damon:-D
Tahle zpráva:-D
Tahle jejich synchronizace:-D

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...